Možná jste se jako ženy rozhodly, že nebudou mít děti a stále slýcháte věty typu: Kdo se o tebe ve stáří postará? Počkej, až udeří biologické hodiny… Jak se vyrovnat s reakcemi okolí? A je volba nemít děti opravdu přirozená? Podívejme se na to.
Umět se vyrovnat s příchodem dítěte a zkombinovat pracovní a rodinný život vůbec není jednoduché. Mnoho žen má všeho plné zuby a i když své děti milují. Daly by vše za to, kdyby se třeba alespoň občas normálně vyspaly. O reálnosti mateřství se u nás ale stále moc nemluví. Ženy, které se rozhodly, že do tohoto způsobu života jít nechtějí, se zase musí neustále obhajovat, protože je rodičovství jakási společenská norma. Rozhodnutí mít a nemít dětí není hodnoceno rovnocenně.
Rodičovství jako nutnost
U žen se rodičovství bere jako takový povinně volitelný předmět. Předpoklad ženy k tomu mít dítě je dán jejími ženskými orgány a tak se to všeobecně vnímá. Nepočítá se ani s tím, že žena nemusí mít mateřské pudy. Pojem ženství a mateřství mnoha lidem splývá, i když jde o dost rozdílné pojmy. Pokud mateřský pud ženy prostě nemají, nic na tom nezmění ani tikot biologických hodin. Mužům se naopak to, že nechtějí mít děti, nebo je mají a nestarají se o ně, všeobecně s přehledem toleruje.
Proč ano a proč ne
Je mnoho žen, kterým děti nikdy nic neříkaly, mají rády svůj klid a pohodu. Některé jsou i hodně samotářské, nebo chtějí mít v životě řád a věci pod kontrolou. To ale s dítětem a dětmi opravdu nejde. Můžeme diskutovat o tom, zda je opravdu lepší mít děti ze společenské povinnosti, než je nemít vůbec a jaké to může nechat na ženách i dětech následky. Dobrovolně bezdětné ženy slýchají buď agresivní urážky a zaručené rady, nebo je společnost odsoudí za sobectví a kariérismus. Jsou kritizovány za to, že nechtějí slevit ze svých nároků a nechtějí se uskromnit. Svobodná volba mít a nemít dítě by měla být podle odborníků chápána jako rovnocenná. Tak tomu ale stále není.
Pravidlo 10:1 a 1:10
Možná je mnohem horší to, že spousta žen děti nechce, ale mají je z pocitu, že by je mít měly. Vnitřně nespokojená matka ale pro dítě přece není to pravé. Označení bezdětná mnoha lidem zní tak, jako by dotyčná osoba znamenala něco méně prostě jen proto, že nemá děti. Existuje jedno bolestivé, leč velmi pravdivé staré moudro: Jedna matka se postará o 10 dětí, ale 10 dětí se nepostará ani o jednu matku. To je odpověď na úvodní otázku: Kdo se o tebe ve stáří postará, když nebudeš mít děti? Pokud si nebudeme nic nalhávat, musíme připustit, že na onom starém moudru je velký kus bolestivé pravdy. Stává se to i matkám, které daly svým dětem opravdu veškerý čas a všechnu lásku. Těm, které věřily, že jim se to prostě nestane.
Proč je to tak divné
Dobrovolně bezdětné ženy často nejsou sobecké a sebestředné, staré, zatrpklé, osamělé ani divné. Navíc přece nemusí nikomu své rozhodnutí vysvětlovat a neustále se obhajovat. Pokud muž řekne, že nechce mít děti, většinou tím celá debata na toto téma končí. U žen je to jinak. Být bez dětí je stále bráno jako nějaká nemoc či porucha. Výtky přicházejí zejména od jiných žen, které děti chtějí, mají je, plánují je, nebo je bohužel mít nemohou. A možná i od těch, které toho, že je měly, litují, ale nikdy to nepřiznají, protože by je společnost odsoudila, nebo proto, aby neranily city svých dětí. Často mají potřebu vnucovat svůj životní postoj druhým ženám, zatímco chlapi takové věci prostě přijmou jako fakt a dál to neřeší. Podle odborníků společnosti zbývá ještě velký kus cesty, než tento fakt přijme.