Často se mluví o tom, že nám vyrůstají nové generace kulturních egoistů. Ve školkách a školách se sice klade důraz na individualitu, děti však ztrácí úctu k autoritám, chybí výuka morálních zásad a etické výchovy. Pedagogika zažívá období dezorientace, staré pojmy se zhroutily a nové se neosvědčily.
Dnešní generace dětí tápe. Přílišná demokracie je nevede k respektování pravidel a často jsou zahrnovány ambicemi a množstvím aktivit, které ke svému vývoji ani nepotřebují. Panuje velký chaos ve výchově dětí. Ještě před pár lety byly pedagogické linie jasně dané. Výchova plně ležela na bedrech rodiny a škola to plně akceptovala. V posledním období má mnoho edukativních směrů spíše antivýchovný efekt. Všechna dostupná média mají velký vliv na výchovu dětí, které marně hledají svou identitu a jistotu. Dříve byly výchovné procesy orientovány autoritářsky. To se dnes vytrácí, stejně jako úcta ke starším lidem, k profesorům a ke kapacitám.
Pedagogika v krizi
Pedagogika má ukazovat, které hodnoty jsou opravdu důležité, to ale naprosto selhává. Zažíváme všeobecnou krizi hodnot. Je třeba vyzvedávat hodnoty a cíle, ke kterému chceme dítě vést a formovat jej k lidskosti. Rodiče ale často nemají na děti čas a zahrnují je jen materiálními dárky. Jim pak chybí láska, projevený zájem a strávený čas. Děti jsou jako opičky, učí se příkladem. Nemají ale příležitost příklady vstřebávat. Přístup pedagogů ve školkách a školách, kdy dítě sice může, ale nemusí, vede k laxnosti a nedůslednosti. Děti, které jsou vedeny k zodpovědnosti a lásce k druhé osobě a vztahům, si ale snáze tvoří vlastní identitu a získávají znalosti. To ale dne zcela chybí.
Kde jsou pravidla
Dříve byla jasně daná pravidla. Udržovalo se ticho, děti neměly mobilní telefony, svačily a pily jen o přestávce. Dodržovala se školní a výuková disciplína. Školní osnovy byly jasně dané. Děti byly vedeny k pohybu, studiu, řádu, disciplíně, pravidelnosti a zodpovědnosti. Dnešní děti trpí vnitřní dezorientací, chybí jim hodnoty a vztahy z rodin. Nejistota a vnitřní zranitelnost se projevují neklidem, neschopností dodržovat pravidla a sebekontrolu. Pravidla nejsou vznášena autoritou, jsou demokratičtější, flexibilnější, ale děti jsou proto mnohem křehčí a chybí jim pevné body a hranice.
Přehnaná demokracie ve výchově
Forma demokracie je přehnaná. Autentická demokracie ale respektuje sociálno a řídí se pravidly, ta pak usnadňují soužití. Pokud chybí pravidla, přichází anarchie v chování a individuální jedinci si dělají doslova to, co chtějí. Zapomíná se na disciplínu. Bezbřehá volnost dává pocit zmatenosti. Děti potřebují autority, které nelze zaměňovat s autoritářstvím. Autorita je aktivní přítomnost, kdy je zde rodič a další lidé pro děti a ony to přirozeně cítí, což jim dává pevné základy a jistotu, o kterou se mohou opřít. Nezůstávají na vše osamocené. Zcela vymizel termín – musíš poslouchat a byl zaměněn za – můžeš poslouchat. To působí zmatek. Komunikační chaos a nerozhodnost dětí vzniká z potřeby pravidel kladených dospělými. Nemají kde získat sebeúctu a zodpovědnost. Potřebují pravidla.
