Pro rodiče jsou jejich děti vždy do jisté míry dětmi, i když jsou plnoleté, nebo už mají i vlastní děti. Často nedokážou unést pocit, že je třeba se začít k dětem chovat jinak a vztah se musí výrazně proměnit. Jakmile děti vylétnou z hnízda, je to pro rodiče velmi bolestivé. Budoucí zdravý vztah se ale bez momentu odloučení neobejde.
Často vzpomínáme na období, kdy naše děti byly ještě malé, bezvýhradně nás milovaly, obdivovaly a měli jsme je plně pod svojí kontrolou s pocitem, že je ochráníme. Dospělý potomek ale potřebuje kromě lásky i respekt a odstup.
Právo na chyby
Všichni rodiče dělají nějaké chyby a mají na to právo. Mnohdy děláme ty největší chyby ve chvíli, kdy se naše děti osamostatňují, odcházejí z domu a hledají své místo v životě. Čím jsou naše děti starší, tím složitější jsou i naše vztahy. Vzájemný respekt se musí postupně krůček po krůčku vybudovat. Měníme společně s potomky a stejně tak se musí postupně přeměnit i vazba mezi námi. Je třeba si uvědomit, že chyby dělají rodiče a budou je dělat i naše děti. I my jsme je v jejich věku dělali.
Podpora
Mladí lidé mnohdy začínají na pozicích stážistů, bydlení je ve městech drahé, na vlastní bydlení už vůbec nedosáhnou a o drahém studiu v zahraničí už není třeba ani polemizovat. Bez finanční podpory od rodičů se často neobejdou, ale přesto má vše své meze. Pomoc by vždy měla být jen dočasná a jasně vymezená. Děti se musí poprat s překážkami a získat motivaci se o sebe postarat. Pokud stále bydlí doma, musí se podílet na chodu domácnosti a nechodit tam jako do hotelu.
Zodpovědnost
Jako rodiče se těžko zbavujeme úzkosti a strachu o děti, i když jsou dospělé. Je třeba si ale zvyknout na myšlenku, že neneseme odpovědnost za své dospělé děti. Naše zkušenosti jsou zcela nepřenosné a rady fungují jen tehdy, pokud jsou vyžádané a to ještě ne vždycky. Děti musejí dělat vlastní chyby. Ustát ale situace, kdy víme, že si dítě svým chováním nabije nos a jen se na to dívat, není vůbec snadné. Bez toho ale nezíská potřebnou zkušenost, ze které se může poučit.
Osobní život
To, jak budou děti žít, je jejich věc. Je na nich, kdy budou chtít založit rodinu, nebo zda vůbec budou chtít mít děti. Není možné jim nutit svoji představu o tom, jak by měly správně žít. Vychovali jsme děti k samostatnosti, přijali zodpovědnost za svá rozhodnutí a musíme se také umět vypořádat s následky, stejně jako to musí umět naše děti. Neplést se mladým do života je ale velký oříšek. Čím starší je dítě, tím rovnoprávnější by měl být vztah. Opravdové přátelství to ale asi nikdy nebude a vždy budou témata, o kterých se nebude mluvit lehce, nebo na ně nedojde vůbec.