Poslední aktualizace: 13.8.2014
Věčně nespokojené, hádavé, až uštěkané páry, které se neustále přou, urážejí se a milé slůvko příjemným tónem mezi sebou ani neprohodí. Páry působící jakoby se nenáviděli. Ať už tento typ dvojic moc dobře znáte, nebo se mezi něj dokonce řadíte, můžete se namísto partnerovi postavit sami sobě a své náladě či vlastním chybám. Stačí začít bojovat s příčinou vašeho podráždění.
„Tak ti pěkně děkuju.“ „Musíš se mi tu motat?“ „Uhni, ty si vždycky stoupneš tam, kam nemáš.“
„Musíš být pořád tak protivná?“ „Aby ses nezbláznila!“ „Nebudu tu na tebe čekat týden.“
I takto mohou vypadat rozhovory mezi zamilovanými páry a nemusí to znamenat, že se tyto páry nenávidí, ve skutečnosti mezi sebou tímto stylem prostě komunikují a ani si snad neuvědomují, že jsou na sebe tak oškliví. Spíše jim připadá, že to ten druhý z páru je protivný a zbytečně zlý. Pravdou však je, že ani jeden z nich to tak nemyslí. Mnohdy však nevědí, jak s tímto chováním přestat. A tak si na sobě vybíjejí špatnou náladu, vlastní chyby a neúspěchy a nakonec se hádají kvůli samým malichernostem. Jak tomu však zamezit?
Nepřenášejte vinu na druhé
Lidé v páru na sebe bývají nepříjemní, pokud se necítí dobře, ať už fyzicky nebo psychicky. Pokud se vám něco nedaří, jste nespokojení nebo jen nemáte zrovna nejlepší náladu, snažte se rozveselit, udělat něco, co se vám povede a zlepší vám to náladu, ale nepřenášejte vinu na vašeho partnera či partnerku.
Váš partner či partnerka netuší, co se děje, nejsou jasnozřiví, a tak nemůžou tušit, co se vám stalo a proč máte špatnou náladu. Pokud potřebujete potěšit, povzbudit nebo utěšit, tak druhému řekněte, proč vám není do zpěvu, nebo mu aspoň řekněte, že vám není do zpěvu. Vyhnete se tak hádce a ještě dostanete to, co očekáváte.
Pochopte sami sebe
V první řadě je však důležité uvědomit si sami sebe a vaši vlastní situaci. Aby mohl druhý pochopit, co se u vás děje, musíte pochopit sami sebe a umět druhému říci, co vám je.
Základem je nespokojenost
Hádavé a hašteřivé páry jsou ty, kdy se jeden z nich nebo dokonce oba cítí nespokojení, mají na sebe příliš vysoké nároky, a připadá jim, že se jim nedaří.
Nespokojenost se sebou samým má většinou hluboké kořeny v dětství člověka. Pramení z vysokých nároků rodičů, perfekcionismu a vysokých ambicí. Z dětství si tak nesete hluboko v hlavě zakořeněnou nespokojenost se sebou samým, kterou do vás podprahově vtloukli rodiče.